Sedmidílný seriál Bookfuturism od Jamese Bridla, který byl „přetištěn“ na HiLobrow, končí příběhem o dvou pracovnících indické společnosti Shiva Digitisation Services, kteří v některých případech pozměňují při převodu knih do digitální podoby jejich obsah (hlavní hrdina nezabočí doleva, ale doprava; některá z vedlejších postav nezemře, ale odstěhuje se na vzdálené místo a začne nový život atp.). A v poslední větě se mluví o tanci. Je to ale vlastně jen další metafora (Barthesovo rozlišování lisible vs. scriptible je analogické k zdřevěnělým nohám vs. bujarému tanci). Zčásti je to seriál o tom, že čtenáři jsou nomenklátoři (viz 72 písmen). Zčásti je to seriál o konci (o tom fukuyamovském).
Ve čtvrté části Bridle říká, že Instagram je celý o smrti. (Asi) Veškeré online služby pro úpravu fotografií nabízejí nějaké retro-, lomo- nebo polaroid- filtry, které - jak Bridle tvrdí - negují, nebo možná spíš neutralizují smrt nostalgií.
Toto je (nutně neúplný) seznam online služeb, freeware a placených programů (zejména pro Android a iOS), které jednoduchou retro-vizualitou přesvědčují (over-sharing?) o nesmrtelnosti:
Androidaroid
BeFunky
Camera360
CameraBag
FxCamera
Hipstamatic
Infinicam
Instant Camera
InstantRetro
Lightbox
Little Photo
MagicHour
MakeRetro
Mr. LOMO
mytubo
Pic Grunger
Picnik
picplz
PictureShow
pixlr-o-matic
Phixr
Photobucket
Pocketbooth
poladroid
Polaroid Instant Camera
Retro Camera
Rollip
ShakeItPhoto
Steply
Vignette
vintageJS
Vintage Scene
Zatímco před několika lety jsme skenovali a retušovali staré fotografie, převáděli nahrávky z desek a magnetofonových kazet, dnes digitálně deformujeme barvy tak, aby vypadaly jako ze sedmdesátých let (komu se nelíbí LOMO?), a k nahrávkám přidáváme digitální podklad à la starý gramofon. Instantní technologie retro-transformace asi dávají svým uživatelům pocit, že jen pasivně nepřihlížejí Escuderovi, ale jsou sami hvězdami flamenca.
A superhrdinové už nejsou budoucností, ale minulostí:
Italo Calvino v Příběhu fotografa (povídka z roku 1958) píše: „Jestliže fotografujete Pierluku, jak si staví hrad v písku, není důvodu nefotografovat ho, když brečí, že se mu hrad zřítil, a potom když ho chůva utěšuje a nechá ho najít v písku mušli. [..] aby se fotografovalo co nejvíce, musíte: buď žít způsobem co možná nejvíc fotografovatelným, anebo považovat za fotografovatelný každý okamžik vlastního života. První cesta vede k blbosti, druhá k bláznovství.“
Žádné komentáře:
Okomentovat