Teorie významu / Words

Na úvod by mohla zaznít všechna klišé o izolacionismu. Význam je přece záležitostí kontextu. Petr Koťátko na začátku Významu a komunikace říká, že význam slova předpokládá význam věty a význam věty předpokládá význam promluvy. „[R]ozumět větě (jako typu) neznamená nic jiného, než být připraven interpretovat promluvy, v nichž je užita, jinými slovy ovládat obecný princip, jak určovat význam promluv vykonaných jejím užitím v konkrétních kontextech.“
Množství literatury o (teorii) významu (ústící v další množství literatury o této literatuře) může být dobrým důvodem k tomu, aby byl název tohoto příspěvku považován za neadekvátní a text za zjednodušující či zbytečný. Je tu ale jeden rys - pro mnohé jen další metodologická floskule -, který naznačuje, že ptát se v teorii významu na to, co je význam, je prostě nemístná otázka, kterou je vhodnější nahradit otázkou, jaký mechanismus, popř. jaké mechanismy řídí proces interpretace znaků. (Což ale předpokládá, že přijmeme tvrzení, že význam nějakého znaku je jeho interpretací, a že tak nemluvíme o něčem poněkud jiném.) Například současný holohlavý král Francie (který tedy nepotřebuje žádného holiče) se může stát předmětem teorie, která o něm bude mluvit, a tak ad infinitum (viz mnohokrát opakovaný citát v posledním odstavci na první straně úvodu jedné Peregrinovy knihy).
(Principiálně) Nekonečná (re)interpretace musí ale být vždy v nějakém bodě ukončena. (Proto například de Saussure tvrdí, že znak je v důsledku jednotka pozitivní, ačkoli v jazyce je vše negativní, a Peirce zavádí koncept final interpretant.) Slovu, větě, textu, hudební skladbě, filmu, divadelní hře nebo červenému světlu semaforu je nutné přisoudit nějaký význam, byť třeba jen dočasný a předběžný. Znovu a znovu stlačujeme mezerník našich interpretací, abychom se nerozjeli po nekonečném kluzišti významu (a na ostatní bruslaře a bruslařky tak nestačili ani zavolat). Nicméně stisknutí mezerníku je pouze pozastavení, nikoli ukončení.
Tento prolog představuje ale jen krátkou poznámkou k „praxi významu“ nebo spíše jeho exemplifikaci. Vizualizace od Everynone fascinuje tím, jakými cestami se lze vydat a v jakých bodech se sémantické stromy mohou protínat.

Vizuální dokonalost je ale velice dobře možné nahradit vizuální autenticitou, „nedokonalostí“ a (zdánlivou) bezprostředností. A možná se tím zároveň signalizuje, že význam je sice něco netriviálního, ale zároveň nic mimozemského.